Jdi na obsah Jdi na menu
 


VZEPŘI SE ZLÉMU!

Bible nás na mnoha místech ujišťuje, že nás protivník ďábel je poražený nepřítel. Z toho tedy jasně vyplývá, že na nás nemůže útočit, pokud jsme vydali svůj život Kristu a žijeme podle Jeho nařízení. Jak je tedy možné, že tolik křesťanů prochází nejrůznějšími formami utrpení?

Je nezbytně nutné, aby každý křesťan měl správnou představu o obou říších - o království Božím a o království ďáblově. Bez takového poznání nemůžeme žít vítězný život:

"Můj lid zajde, protože odmítá poznání." (Ozeáš 4,6)

Každý křesťan bude více či méně pro víru v Krista pronásledován - to je utrpení v souladu s Boží vůlí. Pak ale existují utrpení, která v souladu s Boží vůlí nejsou. Zde je jejich 6 nejčastějších příčin:

1. Svět - Bible nás upozorňuje, že pokud odmítáme Ježíše Krista jako svého Spasitele, jsme automaticky pod vlivem "boha tohoto světa" - tedy ďábla. Říše jsou pouze dvě a neexistuje území nikoho. V takovém případě neseme důsledky svého rozhodnutí ať vědomě či nevědomě. Lidé, kteří říkají: "Jak může Bůh něco takového dopustit?" si často neuvědomují, že tento svět je celý pod mocí satana. Satan je tedy pánem tohoto světa, i když konečné slovo má Bůh. Pokud se chci ze satanovy moci vymanit, mohu to udělat pouze jediným možným způsobem - vírou v Ježíše Krista. Tím přestanu být pod kompetentí satana a stavám se Boží dítětem - tedy Božím majetkem, na který už satan nemá nárok, pokud mu to já sám/sama nedovolím.

2. Pýcha, lež a arogance - nestačí však jen uvěřit v Krista k tomu, abychom byli zbaveni útoků toho zlého (satana, ďábla). I na upřímně věřící křesťany může satan dál útočit, pokud nežijí podle Božích nařízení. Jestliže tedy dál zůstávám ve "starých kolejích" a žiji v rozporu s tím, co po mně žádá Bůh ve svém Slově-Bibli, musím počítat s tím, že na mě ďábel bude i nadále útočit. Pýcha je přímo dokořán otevřenými dveřmi pro vstup temných sil, které nás všelijak sužují.

"Hospodin má každého domýšlive v ohavnosti, zaručeně nezůstatne bez trestu." (Př 16,5)

"Nenávidím klam, hnusí se mi." (Žalm 119,163)

Bůh nemůže chránit toho, kdo setrvává v pýše a vědomě žije ve lži. Pokud tak činíme, vracíme se zpět do sféry ničení a spolupráce s ďáblem.

"Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě." (1. Jan 2,9)

"Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči." (1. Jan. 2,11)

Pýcha, lež a nenávist nejsou ničím jiným, než spoluprací s ďáblem, který skrze tyto věci získává opět přístup do našich životů a navíc jsou Bohu odporné:

"Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácí bůžků." (1. Samuelova 15,22 - 23)

Zbožná slova, rituály a "svaté" chování Boha v žádném případě neuspokojí, bude-li naše srdce plné vzdoru a nevraživosti. To je v Božích očích stejnou ohavností jako věštění, čarování a modloslužba.

3. Neodpuštění - je příčinou většiny zranění v životě křesťanů (Matouš 18,21 - 35) V podobenství o nemilosrdném služebníkovi jsme varováni, že pokud neodpustíme, budeme vydáni do rukou mučitelů, kteří nás budou trápit, dokud beze zbytku neodpustíme. Kdo přijal milost, ale nechce ji prokazovat ostatním, pro toho není v Božím království místo a sám se tak znovu vrací do nesvobody i přesto, že je to král, kdo vydává tohoto služebníka mučitelům. Nemilosrdný služebník si to však způsobil sám svým bezcitným postojem.

Každý křesťan by měl vědět, že satanovým úmyslem je svést nás k tomu, abychom se svým jednáním dostali do jeho dosahu, aby nám pak mohl škodit. Proto apoštol Pavel píše:

"Nedávejte místa ďáblu." (Ef. 4,27)

4. Strach - je doznáním, že druhá strana je mocnější než ta, která nás chrání. Je také projevem nevěry a důsledkem přijaté lži. Bible nás na mnoha místech ujišťuje"Neboj se!"

Strach musíme odmítat. Časté formy obav a strachů mohou být počátkem horšího utrpení. Čemu věříme, to prožíváme. Kdo věří lži, ten ji také zažije! Proto máme věřit pouze Božímu slovu, ne ďáblu! Křesťan, který nezná Boží Pravdy nutně nakonec propadne strachu, a právě to satan chce. V tomto smyslu je přijetí Pravdy, kterou říká Boží slovo o nás a o satanovi, nepostradatelným předpokladem pro to, abychom zůstali pod Boží ochranou.

Kolik zbytečného utrpení je mezi křesťany! Kolik vzácných věřících je v důsledku toho, že neodmítli strach, v nejrůznějších nouzích, zdravotních problémech, obtížích a duševních tísních. Odmítejme strach! Ježíš je Kníže pokoje - On nám nedal ducha strachu, ale Ducha síly, lásky a rozvahy.

5. Nálady a pocity - satan nám nabízí nepravdivé myšlenky, že za nic nestojíme a jsme hodni zatracení. Z toho pak vyplývají pocity sebeodsuzování a méněcennosti, které jsou často mylně zaměňovány za projev svatosti.

2. list Korintským říká, že jsme Boží spravedlností a i přes něktré povahové nedostatky jsme v Božícho očích spravedliví:

"Nebo toho, který hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v Něm." (2. Korint. 5,21)

Už nejsme hříšníci, ale větve naroubované na vinný kmen - Jan 15,5

Takové pocity jsou nedostatkem víry. Křesťan, který takto uvažuje, přijal ďáblovu lež, která v něm pak koná své ničivé dílo. Ďábel, ten řvoucí lev, bude mít opět možnost zaútočit.

 

255cda1d55_15240086_o2.jpg

 

6. Pasivita, lenost - ďáblovým útokům musíme aktivně vzdorovat vyhlašováním Pravdy:

"Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jakub 4,7)

Teprve když se vzepřeme, tak ďábel uteče - jinak ne. Jedině Pravda na něj platí, protože Boží pravda má moc. My ne! Vyhlašujme tedy Pravdu a stůjme za ní.

"Lenoch říká: ´Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil.´" (Př. 22,13)

Líný člověk se stává obětí paranoidních strachů. Pasivita v něm vytváří prázdný prostor, jehož nepřítel může a chce využít k invazi. Vkládá do něj myšlenky nedůvěry a všelijaké utkvělé představy.

Leností a pohodlností člověk vyjadřuje, že nepotřebuje cokoliv dělat, aby obstál. Pokud ale vyhlašujeme Pravdu, držíme před sebou ochranný štít. Kdo je pasivní, nechává Boží štít padnout.

Nečinnost, umrtvování a oddání se nicotě jsou podstatou východních "osvobozovacích" technik a meditačních cvičení. To vede vždy k obsazení démonickými silami, protože získávají povolení do osobnosti vniknout. Oddat se pasivitě je velice nebezpečné, protože tak odstraňujeme duchovní val, který mají do jisté míry i nevěřící lidé. Opakem není posílit svoji duševní aktivitu, ale pozvednout jediný spolehlivý štít - Boží slovo.

Ten, kdo následuje Krista, je neustále terčem útoků. Pokud křesťan Boží Pravdou nečelí neustálým snahám nepřítele jej zasáhnout, po čase zjistí, že jej tento poražený nepřítel ovládá.

"Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ´lev řvoucí´a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu zakotveni ve víře a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy." (1. list Petrův 5,8 - 9)

Mějme tedy na paměti, že náš protivník je ďábel, ne člověk. A podle toho začněme jednat.

 

Podle knihy Jak zacházet s poraženým nepřítelem od Wolfharda Margiese

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář